Re: No teda, uf....

To je paráda, že se malému líbí a je spokojený. Naše malá ve třech do školky nemohla, prostě by to nezvládla, byla takové dítě, ke kterému se nemohl přiblížit cizí člověk, je taková odmalinka, jestli to bylo tím, že byla po porodu na JIPce, nevím, ale nějak to týdenní nedobrovolné odloučení domazlujeme ještě teď. Ale teď je jí tři a půl a už by možná šla, hrajeme si na školku od rána do večera, k dětem se přiblížit nechce, hrát si s nimi neumí, ale snad do září ještě dozraje. Ale neumím si představit, že by musela do jeslí. Jsem vděčná, že nás manžel uživí, ikdyž je těch peněz tak tak, ale její spokojenost je mi milejší než jakýkoliv finanční nebo kariérní přínos. Já bych prostě nezvládla dávat řvoucí dítě se žaludeční neurózou do jeslí. Asi nejsem ten typ. A na kecy typu nechci přijít o kariéru nebo ještě hůř, nezvládám být pořád s batoletem, mám doslova alergii. Nejsem super matka, nic extra neřeším, když hodlá někdo svoje dítě nechat řvát v jeslích, je to jeho věc, ale ještě to obhajovat v diskuzi a útočit na někoho, kdo napíše, že to není úplně košer, to už je fakt silná káva i na mě.