No teda, uf....

Fakt mě dycky naštve takovýdle mentorování o tom, co by ostatní měli a neměli dělat. Autorko nezlob se na mě, ale ten článek zavání hloupostí. Že někdo dá dítě do jeslí neznamená že ho tam dávat chce, protože upřednostňuje svoji kariéru. Někdo se do práce vracet musí, protože později to už prostě nejde, doba je taková a život je zlej. Musím říct, že mi rve srdce, když musím chodit do práce, místo abych se věnovala tomu, čemu mám, totiž dcerce, chtěla bych skutečně trávit čas smysluplně, to znamená s ní, a ne celej den zvedat telefony. Říkám si ale bohudíky za to, že sem mohla zůstat doma aspoň čtyři roky a manžel nás uživil. Společnost je na tohle blbě nastavená, bohužel neumožňuje matkám zůstávat doma, takže ženský do práce musí, a holt je to vykoupený někde jinde, něčím jiným. Těžko se vrátíme zpátky na stromy a těžko budem sbírat kořínky s dětma v šátku. Takže mi fakt připadne scestný tohle nějak odsuzovat. Nemyslím si, že je horší matka ta, která jde v půl roce dítěte do práce. Co ty víš proč to dělá, třeba právě proto aby to dítě zajistila.
Dál tady jsou svobodný matky a tak dál, který na výběr prostě nemají, no ale to je jiná kapitola.
Nejvíc mě ale dycky nadzvedne ze židle takový to... Já jsem dobrá matka, protože bych nikdy... nedala dítě do jeslí, nekrmila umělým mlíkem, nepustila dítěti telku, nedala na večeři párek...a ostatní sou strašně špatní. Takový nahánění mateřskýho ega mi příde fakt směšný, nezlob se na mě.