Přidat názor k článku Dopis mrtvému synovi

Na přelomu července a srpna letošního roku,nám také onemocněl náš patnáctiletý nejmladší syn.Po přečtení článku (dopis mrtvému synovi)sem se rozhodla zveřejnit příběh náš.Před polednem v 11.hod.sem odešla do práce a můžu s čistým svědomím říct,že byl syn naprosto zdravý.Hodinu na to,přišel za mnou .že ho bolí na prstu na ruce kloub.Během krátké chvile se začal třást zimou a nebyl schopen samostatné chůze.Naše dcera ho proto odvedla domu,aby si lehl do postele.Večer o půl 5,měl 40 horečku,tak jsem zahájila léčbu léky a zábaly.Podotýkám,že jsem již během odpoledne vyhledala na internetu několik závažných onemocnění,provázející vysoké horečky a NĚCO mě vnitřně nabádalo,že si mám všechno zapisovat.Po podání léku Ibalgin,klesla horečka na 38,5 a tak sem si pomyslela,že to bude asi nějaká silná chřipka.Na internetu totiž písou,že u této nemoci horečky neklesají.Není to pravda!! V noci 3 krát slabě zvracel,silně ho bolela hlava a (vlastně až když jsem se vzpomínkama později vracela)byl dezorientovaný v čase.Podle mně velmi varovný signál nastal v noci,když odmítal pít a zrychlilo se mu dýchání.Během noci jsem stejnak nespala a tak jsem měla možnost kontrolovat mu kůži po těle.Nic na ní neměl ještě ve 3.hod.ráno.Pak nastal zlom.V 6.hod.už na moje volání nereagoval a začly se mu tvořit po těle malé jakoby modřinky.Naprosto jsem si byla jista diagnozou.Možná si někdo může říct,proč jsme čekali tak dlouho? Po příjezdu rychlé záchranky (během 7.minut)ani sám doktor si na prvni podled nebyl jistý co je to za nemoc!!!Jen díky našemu naléhání o urychlenou léčbu,byl během 15 min.převezen i s mojim lístečkem,na který sem si všechno zapisovala do nemocnice ve Zlíně. Manžel tam jel hned za ním.Nejenom že manžela na dětské oddělení ARA pustili,ale byl svědkem naprosto profesionálního přístupu celého personálu.Syn po lumbální punkci dostal okamžitě léčbu a slíbili nám,že pokud se jim podaří ho stabilizovat,tak ho vrtulníkem převezou do Brna.Po deváté hodině už byl v Brně v Černém Poli na dětském ARU.Po vší hrůze,kterou jsme prožili,nastalo každodenní dojíždění do Brna a čekání jestli a v jakém stavu se po pětidenním umělém spánku probere.Lékaři byli velmi skoupí na povzbudivé slovo.Ale chápali jsme s manželem,proč nám nemůžou dávat přílišné naděje.Po rozhovoru s ošetřujícím lékařem na ARU jsme došli k závěru,že ani lékaři nemůžou vždy tuto nemoc rozpoznat včas.Bezpečně jde totiž zjistit z lumbální punkce (a ta se přeci nemůže provádět při každé zvýšené teplotě)a nebo až jsou zřetelně vidět po těle petechie,což už může být velmi pozdě.Také si myslíme,že k dobrému uzdravování přispěla prý synova dobrá genetika.Bezpochyby však patří velký dík všem lékařům a sestrám na dětském oddělení ve Zlínské Baťově nemocnici,všem,kteří syna připravovali a převáželi helikoptérou.Další velký dík patří lékařům a sestrám na dětském ARU v Černém Poli a taktéž lékařům a velmi příjemným sestřičkám na infekčním oddělení JIP pavilon 52. Jsme šťastní,že syn tak závažnou nemoc přežil a že už je s nami zase doma.Víme,že domácí léčba ještě nějaký čas potrvá,ale myslím,že v našem případě se stal zázrak.Je zdravý.Ještě když jsme za ním jezdili,slíbila jsem mu,že vše co o této nemoci dnes vím,napíšu na internet,aby další rodiče naztráceli naděj a věřili,že se vše v dobré obrátí. Rodiče syna,který byl postižen meningokovou sepsí typu B.