Přidat názor k článku Bude nás pět?

Milá Matty, my tu situaci řešili, respektive se s ní pouze vyrovnávali, protože jsme věřící. Splácíme hypo a kvůli třetímu mimi i větší auto, dá se to... Já si i přes svou důvěru Bohu vybojovávala vnitřní klid. Nicméně na miminko jsem se začala těšit a přestala řešit, jak to zvládneme apod. Jako věřící, jsem to prostě hodila na Tátu, on ví....
Ale co chci sdílet s tebou jsou pocity, které jsem prožívala po narození miminka. Říkala jsem si...a ta tady nemusela být, kdybych nebyla křesťan???? Je úžasná, oba s manželem si ji užíváme tak nějak víc..možná je to věkem, možná právě tím, že jsme si ji nenaplánovali..je to takový dáreček(je jí 8 měs.). A ti dva starší? Berou ji jako samozřejmost. Neřeší to. Celé těhotenství jsme o miminku společně mluvili, jen co jsme se dozvěděli, že to bude holčička, dostala jméno a jinak už jsme o ní nemluvili. No a tak v polovině těhotenství už děti(7 a 5) sami od sebe začali říkat, že nás je pět. Né bude, ale je. Tohle je můj příběh a tobě fandím, ať se rozhodneš správně. A nejen ty, ale i tvůj manžel.