Ivo,
oslavy narozenin a besídky, to je u nás zvláštní kapitola. To je totiž veřejně vidět. Tam se manžel snaží dostavit, já vždy zdokumentuji jeho přítomnost videokamerou a on pak opět odchází do firmy. Jakmile je nějaká čistě rodinná záležitost, tam už je téměř jisté, že bude mít přednost firma. Manžel si ale téměř vůbec nepamatuje, kdy má dcera jaký kroužek a prosí mě, abych ho takovými nepodstatnostmi nezatěžovala, že si to nehodlá ukládat do hlavy. Na to odpovím, že mu to říkám proto, aby věděl, kde dítě najde, kdyby mě třeba přejelo auto.
V současné době už se necítím tak omezovaná, protože jsem ve firmě, jsem mezi lidmi, dcera chodí do školy a do družiny, dá se s ní už domluvit. Ale další mateřská? Za současných podmínek ani pomyšlení.
Paní na hlídání a úklid nemáme, teď by na ni asi ani nebyly peníze, ale neměli jsme ji ani dřív. Řeším to tak, že po práci se věnuji dceři, pak připravím večeři a na úklid nezbývá čas. Vypadá to u nás, jako by tam FBI hledala drogy, ale manželovi zrovna tohle moc nevadí. Hlavně, že on nemusí pomáhat a nemusí platit cizí ženskou, která by se prý hrabala v našich věcech. P.
Předchozí