Přidat názor k článku Bude nás pět?

No s tím jak vysvětlit daní dítěte k adopci jeho sourozencům si myslím není zase tak nic těžkého. Obdobně jako když má do rodiny přijít jiný sourozenec cestou adopce, tj. vždy přiměřeně věku dítěte, nelhat, nevymýšlet si. A nechala bych si příp. poradit od odborníka, i když je pravda, že ani odborníci možná nemusí vždy poradit, protože tahle problematika určitě není častá.
Navíc podle věku dítěte si myslím, že by takové rozhodnutí měli rodiče i s ostatními dětmi konzultovat. Tj. nerozhodnout zcela bez nich, jedná-li se o starší děti. Umím si představit "neštěstí" a nepochopení pro rozhodnutí rodičů 12-leté slečny, že maminka čekala miminko a to teď nemají. Ráda by si sama tohle i onohle pro miminko odpustila..

Není to jednoduché rozhodování ani životní situace, proto má můj obdiv maminka, která přes často naprosto nezaslouženě nepříznivé reakce okolí (které snáze akceptují a méně odsuzují interrupci, než donošení miminka a jeho svěření do péče jiné rodině - rodině, která chce dát dítěti to nejlepší a po dítě většinou roky touží). Je tu FOD, který myslím umožňuje i osobní setkání rodičů. Pro někoho to může být nežádoucí a stresující pro jiné osoby naopak přínosné. A miminko může putovat přímo k náhradním rodičům, bez jakýchkoli průtahů.

Jak jsem četla z jiných reakcí, někdo s interrupcí u neplánovaného dítěte neváhá. Já bych to nedokázala, rozhodování by i pro mne bylo těžké. Vlastně nyní ve svém věku, vím, že bych volila dítě si ponechat a kdyby to opravd nebylo možné, tak právě náhradní rodinu. Potrat nikdy. Nicméně zpětně nevím, jak bych se rouzhodla např. v 17 letech, v době, kdy podobná informovanost a možnosti ani nebyly, já nedospělá, partner by to viděl jednoznačně, okolí třeba také...

Přeji autorce, ať své těžké rozhodování zvládne spolu se svou rodinou a myslím, že ona to dokáže dobře.