Přidat názor k článku Bude nás pět?

Ivet, každý na to máme jiný názor. Kariéra po čtyřicítce samozřejmě jde, ale jen těžko pokud si před tím strávila pomalu 8 let doma s dětmi, více méně vše ze školy, z praxe si pozapomněla, nebo se úplně změnilo. Zvlášť katastrofální sitauce je s cizími jazyky, když nemluvíš, nepoužíváš, zapomeneš. Na rovinu jazykové kurzy nejsou levné. Já v práci používám jen angličtinu, nicméně umím ještě němčinu a nechci jí zapomenout (když už jsem se jí tak složitě učila, takže si platím kurz (není z nejlevnějších, ale ani z nejdražších). Ročně je to 12 000 Kč. A po mateřské tyhle peníze prostě hledáš jen "horko těžko".
Autorka psala něco o rozestavěném baráku a hrabání se z dluhů po mateřské, z mého pohledu to není ideální situace pro příchod dvou dětí, někdo to může vidět jinak.
Já jsem ráda, že žiju v domě, který není na spadnutí, je náš, takže nám ho nikdo nevezme, nemusím se rozhodovat, jestli koupím boty dítěti nebo sobě a jsem za to fakticky ráda. Ale jsou lidé, kteří radši budou bydlet v domě na spadnutí, ale hlavně že jich tam bude mnoho. Je to o prioritách, ne o sobectví.
Já jsem třeba rodičům vděčná za to, že jsem jedináček, neměli peníze na mé studium na VŠ, musela jsem si vydělávat a byla to hodně náročná doba, mamka mi jen přispívala nepatrnou částkou (samozřejmě i za tu jsem vděčná). Jenže kdyby jsme byli dva nebo dvě, tak bych prostě studovat nemohla. Jsem ráda, že tohle moje dcera nezažije. Samozřejmě někdo zase může říct - klidně bez VŠ, bez vzdělání, hlavně že mám sourozence. Jak to budou vidět děti, člověk pozná, teprve až vyrostou.