Přidat názor k článku Bude nás pět?

I my s manželem řešili tuto situaci, malé 3,5 roku, já půl roku v práci, a buch, selhala antikoncepce. Z pohledu rozumu to bylo jasné - těžký první porod, málo peněz, vyšší věk a díky tomu hrozící komplikace při těhotenství a riziko poškození miminka, manžel byl jenoznačně proti ale klasicky pravil - je to tvoje tělo, rozhodni sama, podpořím tě. No dušička a hormony pracovali, vím že malá by si sourozence přála. Zvítězil rozum, sice to duši chvíli dost bolelo a navíc jsem se neměla komu vypovídat - jediná kamarádka touží po druhém miminku a stále se jim nedaří. Jaký paradox.

Hlavně je důležité si sama sobě své rozhodnutí nevyčítat, neříkat si stále co by kdyby. Občas to přijde, ale prostě to musím vymazat, zbláznila bych se. Nešlo to jinak. Prostě ne. i život mi dal za pravdu, manžel přišel o práci a byli bychom skutečně na mizině. Nesnáším řeči že když se uživí jedno, tak druhé taky.