Jsem v pořadí třetí dítě. Mé sestře byly 4roky, bratrovi ještě o 5 víc, když moje maminka zjistila, že je potřetí těhotná (selhalo jí tělísko). Byli z toho tehdy zoufalí, byli již nějak zaběhnutí a další miminko by to všechno narušilo. Navíc tehdejší finanční situace při mateřské nebyla dobrá. Můj život zachránila babička, když nekompromisně řekla, že když zvládli dvě děti, zvládnou i třetí, tak ať o přerušení ani neuvažují. Narodila jsem se v 7. měsíci s váhou 1,5kg a všichni o mě měli velký strach. Asi jsem jim chtěla tak trochu "vrátit" ten svůj strach o život
. Naštěstí jsem zdravá. Maminka se mi už mockrát omlouvala, že mě tehdy nechtěla. Zůstala jsem s ní bydlet v domě (sourozenci se odstěhovali) a ona je šťastná, že není v domě sama. I naše dvě děti jsou jejím dalším smyslem života.
Přeji šťastné rozhodnutí i do budoucna!