Přidat názor k článku Bude nás pět?

Když jsem to psala, vybavovala jsem si mimo jiné jeden televizní dokument o mamince, která dávala dítě k adopci, protože si už další miminko nemohli z existenčních důvodů dovolit. Náročnost situace pro všechyn zúčastněné v žádném případě nepodceňuji, právě proto je pro mne maminka, která podstoupí to těžké pro sebe v zájmu dítěte hodna obdivu.

Píšeš že, kdyby mutter dala ségru k adopci, tak bys to nikdy nerozchodila. Jakou zprávu bys brala radši: to, že tvoje matka dala dítě k adopci nebo šla za stejných okolností na interrupci ? Fakt by mě to zajímalo.

Já vím, jak reagovala dospělá, velice vyrovnaná dcera mojí kolegyně z práce, když se dozvěděla, že její maminka čekala ještě jedno (třetí dítě) a šla na interrupci. Nedělala jí scénu, "rozchodila to", ale řekla jí, mami, jak si to mohla udělat, já bych chtěla dalšího sourozence, přemýšlím, jaký by byl... I ty by ses mohla (teoreticky, není to nic osobního a na tvou matku) dozvědět se takovou zprávu. Nevím jak bys reagovala ty, když píšeš, že adopci bys nerozchodila.. Já si myslím, že oboje člověk rozchodí. A když si představím tu dceru mé kolegyně, tak si jsem jistá, že by mnohem více brala tu druhou situaci tedy adopci.

Já v tomhle nechci nikdy nikoho soudit, jen si myslím, že dát dítě do adopce nemusí být tak bolestné, jak na první pohled vypadá, a vysvětlení sourozencům nepřekonatelnou překážkou. Že to všechno může jít i docela dobře. A že je to všechno lepší, než-li jít na potrat a dítěti nedat život. ta maminka v dokumentu, který zmiňuji na začátku vypadala vyrovnaně. Věděla proč toto rozhodnutí dělá, pro koho ho dělá a stímhle přístupem si to myslím jde zvládnout bez trvalých šrámů na duši. A protože donosit dítě a dát ho k adopci je prý psychicky náročnější než interrupce, maminky, které tuto cestu volí před interrupcí mají můj obdiv. A nerada bych, aby když to někdo zvládne dobře, vypadal jako bez citu !