Libiku,
no dobře, chápu, že slovo "kariéra" zřejmě nevystihuje skutečnou podstatu věci.
Tak užijme např. termín "seberealizace".
Nechápu, proč si většina lidí (alespoň zde to bude většina) představuje, že ke štěstí musí být člověk buď bruselský úředník nebo matka s patnácti "zářezy na pažbě". Osobně jsem byla asi nejšťastnější, když jsem neměla naprosto nic a jezdila si stopem po republice, nevěděla kde budu spát, v kapse měla pas, cigára a složenou stovku. A to s dítětem taky nejde, aniž by to byla jakákoli kariéra...
Předchozí