Katko, přemýšlím také tak, že kdyby se s námi rodiči, jedním či oběma, něco stalo, děti budou vždy mít o koho se opřít - jeden o druhého. Samozřejmě se občas i pohádají, ale to je jen na povrchu, když jde do tuhého, vím, že při sobě automaticky stojí a pomáhají si.
V životě jsou situace, kdy finanční zabezpečení není vše. Vědomí, že nejsem sama, že kolem existují velmi blízcí a důvěrně známí lidé, se kterými mohu spoluprožívat radosti i smutky, obrátit se na ně v nouzi, pomoci jim v jejích těžkostech, to si myslím, že je velká hodnota.
proto si myslím, že svým dětem neškodím tím že je jich více, i když na zájezdy na Mallorku to není.
Taky jsem četla o tom posledním již nechtěném dítěti, co po několika letech zachránilo život staršímu chtěnému dítěti (nešlo o dárcovství krevní dřeně, i když i to se stalo, ale o poskytnutí první pomoci a přivolání sanitky). takže nikdy nevíme, co bude, proto rozhodnout se rozumem není úplně relevantní.
Předchozí