Libiku můžou, ale nabrat jiný směr je často k lepšímu. Já se svojí dcerou jsem taky otěhotněla neplánovaně, taky to byl dost boj. Původně jsme chtěli zůstat u jednoho dítěte. A moje druhá mateřská vypadala na čirou finanční katastrofu. Jenže nakonec nás oba, mě i MM tahle katastrofa ( tím myslím finance, rozhodně ne narození malé) posunula profesně dopředu. Protože jsme byli nuceni udělat kroky, ke kterým bychom se za standartní situace asi neodhodlali. A jsme oba profesně vepředu a ty dva a půl roku co je malá na světě, mi překvapivě přinesly profesně mnohem víc, než kdybych je trávila v řádném zaměstnání, kam se již mimochodem nechci vracet ani náhodou.
A jsem teď mnohem šťastnější a spokojenější, než předtím, protože mě to donutilo skloubit práci a rodinu do mnohem těsnějšího spolufungování. Děti mi rostou před očima a ne jako předtím, kdy jsem ráno odjela do práce a večer se sešla s dcerou po celodenním maratonu. A vlastně mi tak spousta hezkého uniklo. Není to vždycky zrovna jednoduché, i u nás jsou časté krize, když vypadne hlídací teta nebo není čas na úklid. Ale pořád je to lepší než to co bylo předtím. Takže vlastně myslím, že tyhle problémy mohou člověka i dost posunout, donutit ho srovnat si priority a vybudovat si kariéru tam, kde by to rozhodně nečekal.
Předchozí