Milá pisatelko!
Nelehký úkol máš před sebou, ale já jsem ho měla před sebou taky. Máme už 2 kluky (8 a 5let)a v lednu jsem začla konečně po mateřské a ročních návštěvách úřadu práce pracovat. Jenže osud tomu asi tak nechtěl, po 5ti měsících v práci jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi asi tak, jako tobě. Konečně jsme začli jakž takž žít, nemuseli jsme převracet každou korunu 3x v ruce než jsme něco koupili... Manžel 3. dítě nechtěl, ten byl od začátku pro interupci.Nehledě na to, že jsme měli nějaké problémy ve vztahu. Zvažovala jsem, co dělat. Pomyšlení na to, jak to řeknu v práci...bylo mi hrozně. Jenže už kdysi jsem těhotenství přerušila, byla jsem mladá, chodila jsem do školy a moje maminka rozhodla za mě, že musím dodělat školu.Školu jsem zdárně dokončila, i když jsem za to ráda,ale zjistila jsem, že ji mám na nic:)) ... A stále myslím na to,jak by to vypadalo, kolik by bobkovi bylo, a tak různě-kdyby...
Nakonec jsem se rozhodla pro to 3. dítko i přesto, že manžel s tím nesouhlasil. I kdybych měla být se třemi dětmi sama. Vždy se ten jeden krk navíc uživí.V práci to přežili, i když nadšení nebyli, ale je to můj život. Určitě si brzy nějakou náhradu najdou-nikdo není nenahraditelný:)!
A teď jsem ve 22. týdnu těhotenství a čekáme holčičku!
Moc se všichni těšíme-kluci, já a dokonce i manžel:)
Takže držím palce, ať se rozhodnete jakkoli!
Hodně štěstí do budoucna:)
Předchozí