Kromě níže uvedeného systému synova škola kombinuje i další.
Např. to samé, co u Lucie - že si některé učebnice děti mohou nechávat ve škole (u nás často nevyužito, syn jako aspík nezvládal /zatím/ vyznat se dostatečně v tom, co potřebuje domů a co může nechat ve škole).
Nápad Suzzan - bohužel tak pestré to nemají, v AJ jedou od 4. třídy tvrdě podle učebnice + prac. sešitu. Ale ve třetí třídě - byl to poslední rok, co byl cizí jazyk povinně vyučován až od 4. třídy - si víc hráli - vystříhali obrázky z letáků a lepili na plachtu papíru a učili se podle toho zákl. potraviny, oblečení - vystříhali si panáčka a panenku a "oblékali" je papírovými oblečky, používali pexesa apod.
A ještě jednou to Lucie: pomůcky na tělocvik jsou uzamčené ve skříňkách, výtvarka uložená v kufřících ve třídě vzadu v polici, a sešity, které nejsou potřeba k vyplnění úkolů, nechávají děti taky zcela běžně ve třídě.
Přes tato opatření je synův školní batoh pořád ještě dost těžký
. Je ovšem pravda, že částečně je to postižením - je méně soustředěný, takže ne všechno vzládne ve školním ruchu vstřebat a zapamatovat si, tedy někdy nosí v batohu i to, co mohl nechat ve škole - a navíc strašně nutně potřebuje ještě štousek svých vlastních papírů - to by prostě nemohl jít do školy
.