Já sem svým příspěvkem snad skoro ani nebudu patřit. Bakalářské studium jsem dělala denní jako bezdětná svobodná, takže nic zvláštního. Magisterské při práci, ale stále ještě bezdětná. Nyní čekám své první miminko. Termín mám na přelomu listopadu a prosince. Státnice mám hotové z loňského září a zbývá mi "jen" dopsat a pak v lednu obhájit diplomku (u nás to jde takto rozdělit). Pořád jsem psaní odkládala a částečně se vymlouvala na náročnou práci. Teď už prostě musím - musím to napsat než porodím. Od minulého týdne jsem skončila v práci a mám teď na diplomku čas. Místo toho jen "hnízdím", což jsem od svatby pořádně nedělala - přeskládávám skříně, přemýšlím, kde co bude, dělám si pořádek ve věcech, které jsem dřív odkládala. Ale diplomka jaksi zahálí... Chci tím jen říct, že když čtu o maminkách, které při dítěti (či několika dětech) studují naplno (tedy ne jako já - mně už zbývá vlastně jen maličkost), a to i různé pro mě nepochopitelně těžké obory - jako práva, medicína apod. (i takové jsou!) hluboce před nimi smekám. Já bych to asi nedokázala. Opravdu jste dobré a obdiv si jednoznačně zasloužíte.
Předchozí