Přidat názor k článku Bude nás pět?

Taky jsem nechtěné dítě...a někdy se stane, že mu matka tu "nechtěnost" nikdy neodpustí a i pak mu to často později "vpálí"...obzvlášt tehdy, když se vlivem dítěte její život zamotá tak, jak si teda vůbec nepředstavovala.
Jsou ženy, co se s tím smíří a dítě vnitřně přijmou, ale jiné nikdy.
Nikdy ho už pak nemají rády jako třeba dítě další, které chtěly a očekávaly.
A v tom dítěti to už taky zůstává v podvědomí: "jsem smolař, nechtěli mě tu, nemělo jsem se narodit" - často celý život...snížené sebevědomí, nemá se rádo.


ZAKLADATELKO, KAŠLI NA TO, CO TI TADY KDO RADÍ. Rozhodni se budto rozumem nebo citem - podle sebe. A jak se rozhodneš, tak si to zdůvodni a na tu druhou stránku věci zapomen.
Taky nejsem zrovna pro potraty...ale taky neuznávám demagogické výkřiky některých tady: PROBOHA NECHTE HO ŽÍT!!!!!!


ono totiž tyhle "radilky" za měsíc už nebudou vědět, že nějaké xy cosi radily, zatímco ty se svým rozhodnutím budeš muset žít celý život. Po duševní i hmotné stránce.

Dělej jen to, na co se opravdu cítíš a na co se cítí tvůj muž. Zase nesouhlasím s demagogickými výkřiky: Co je chlapovi do toho! Rozhoduje jen matka...ano, jak už tu bylo napsáno, pokud je matka připravena třeba zůstat se všemi dětmi sama nebo snášet manželskou krizi, pak at se rozhodne jen sama za sebe.
Věc je totiž složitější dámy - ten chlap není jen "oploditel", ale i táta a živitel, druhá osoba, která nese zodpovědnost za děti minimálně dvacet let.