Přidat názor k článku Bude nás pět?

to jsou příznaky deprese! A dá se s tím vypořádat.
Rozhodně si nemyslím, že by celý svět měl být usměvavý, ale tohle je moc.Proč by to mělo být nafurt? snad to už stačilo.
Nejsem velkým příznivcem prášků, ale možná jednou z možností je sama sobě uvěřit, že je dost důležitých důvodů pro to, abys byla na světě a že atˇuž byl problém Tvé mámy jakýkoli, zrovna tebe a tvou osobnost postihl nezaslouženě prostě slepou náhodou - vždyt vůbec neznala tvou podobu. Prostě jsi k tomu přišla, jak se říká, "jako slepý k houslím" protože rodičku sis nevybrala. Takže za tě její stav v té době asi sotva týká, mohlo a může se to stát úplně komukoli a je to jen otázka náhody, že to postihlo zrovna tebe (určitě však i dost velkou řadu dalších).
Je to sice pech, protože tě ty negativní okolnosti bohužel postihly, ale méně citlivý jedinec to asi tak neprožívá. Vždytˇlidi v životě postihují i problémy atragedie mnohem většího kalibru.
Myslíš si , že by měla máma tak jednoznačný, vážný a nemalicherný důvod tě "dát pryč" , i kdbyby tě mohla dopředu vidět a poznat? Nebo se přenést o pár let do budoucnosti a vidět to z jiné perspektivy?Či se jednalo v podstatě o nějaký sice nepříjemný, ale přesto přechodný citový a hodnotový zmatek , indispozici atd?
Zkus to vidět taky z té stránky, vždyt podle mého názoru jsi mnohem spíš obět, než viníkˇ, za jakého se asi v hloubi duše pořád tendenci se považovat. Než trpět, skoro bys mohla "nárokovat odškodné" - no aspoň od života, vykompenzovat si to, snažít se užít si ho, v tom dobrém slova smyslu..Ňení důvod, proč bys měla na sobě nechat ulpět negativa té dávné věci, snad jediným důvodem,proč to v tobě zůstává,je tvoje pravděpodobně vysoká citlivost.