Přidat názor k článku Školní brašna? Těžké zavazadlo i pro dospělého.

Pavlíno, odhaduji, že ta poznámka o binci v aktovce jako DĚSNÉ výmluvě byla napsána kvůli mně. Je pravda, že se většinou už ani neodvažuju na Rodinu psát své zkušenosti, protože náš osud opravdu není standardní a není - nemůže být - měřítkem pro průměrné děti, průměrné rodiny. Syn má jednu z poruch autistického spektra, s čímž je spojená řada drobných i větších potíží, která méně nebo více komplikují život. Hlavní oblastí je pochopitelně problém v komunikaci; problémy s chápáním slov, vět i mimoslovní komuniace. Tam je problém hlavně s tím, že neumí komunikovat s vrstevníky - škola pak je pro něj větší stres než pro zdravé dítě. Ale přináší i takové "detaily" jako horší schopnost vystihnout to významné a to méně významné vypustit. Ztížené chápaní světa a dění kolem samozřejmě vyplývá větší stres obecně - autista si to snaží kompenzovat lpěním na stereotypech (vč. nutkavé potřeby s sebou nosit věci, které mu pomáhají překonávat nejistotu v cizím nebo stresujícím prostředí). A pak toto postižení přináší i další "drobnosti" - horší soustředění, předpokládám že souvisí s velkou citlivostí smyslů (chuť, světlo, zvuk); menší obratnost (vč. pomalosti) atd.

V synově případě jsme dg. dostali teprve před půlrokem, s tím, že ten půlrok byl poněkud divoký (těžší aktovka je proti tomu prkotina). S dg. se teprve sžíváme, ještě ani teď nevíme o dg. a vhodných postupech vše potřebné, natož když jsme synovu dg. neznali. Tudíž jsme při výchově postupovali jako u zdravého dítěte, a zrovna jsme si - bohužel - vybrali způsob, který u aspíka není účinný.