Přidat názor k článku Bude nás pět?

Váš článek je pěkný, ale nemůžu s ním souhlasit. Vycházím u vlastní zkušenosti, kdy jsem se mužů nebála, s manželem jsem 10 let bez vážnějších problémů, mám spoutu přátel. U svého syna nepostrádám odvahu či komunikaci. Od dvou let navazuje kontakt s kýmkoliv, ve školce má učitelky omotané kolem prstu a nouzi o přátelství nezná.
Chápu, že patřím do menšiny, ale jedináčky prostě musím obhajovat. Tak jak psala Katka, hodně se doma odráží to, že jsme oba v práci štastní, ikdyž se někdy celý den nevidíme. Že můžeme cestovat, neřešit, kdo si koupí bundu a kdo boty. Prostě jsme v pohodě a já jsem si jistá, že se 4 dětmi bych šťastná nebyla.

Ještě k Metty, hodně lidí píše, že to hravě zvládne, ale já si tím nejsem tak jistá. Těhotenství, ze kterého nebude mít radost, děti se mohou narodit předčasně, kdo pohlídá zbývající dvě, po dobu pobytu v nemocnici? Manžel asi těžko, když potřebují peníze. Pakliže má kočárek a oblečení po dětech, na dvojčata jí to bude tak nějak k ničemu. Takže další velká investice. Rodičovský příspěvek zůstává stejný, ať má jedno nebo trojčata. Manžel má do toho hodně co mluvit a pokud děti spíš nechce, může se stát, že od rodiny odejde. Nevím, ale takhle rodinné štěstí a pohoda nevypadá.