Asi záleží na tom, co považujete za úspěch, podle mne je úspěch to, když si to člověk v životě dokáže zařídit tak, jak to chce a aby byl štastný (a aby jako své štěstí prožíval i štěstí jiných lidí, aspoń k tomu děti vedu, čili aby nebyl šťastný na úkor jiných).
Pravděpodobně jste to pochopily prvoplánově a počítáte, kolik sourozenců mají generální ředitelé, vlivní manažeři, primáři, velvyslanci a vrcholoví sportovci.
Podívejte se ale spíše na to, do jaké míry jsou tito lidé štastní a jak se jim daří sladit život se svými představami. jejich postavení a zodpovědnost může být pro ně dost omezující. Nakonec to, čeho dosáhli, pro ně ani pro ostatní nemusí mít hodnotu toho, čeho se vzdali.
Zdaleka ne všichni chytří lidé po pozornosti okolí a exponovaných postech toužíˇ!! Spíše naopak. Je možno žít příjemněji a přitom dokázat záslužnější věci a mít čistější svědomí. Dokonce si vydělat i více peněz, jestli vám jde o tohle.
U nás v práci se vůbec nikdo z nás nepřihlásil do konkursu na šéfa ústavu. Každý si uvědomuje, že takový šéf je kontrolovaný ze všech stran, zavalený papíry, na výzkum mu nezbývá čas, na rodinu taky ne a to, co může za tu cenu vykonat např.pro ústav, není mnoho. Na takový pos aby se obětovalt šikovný vědec s rozhledem je škoda! Ten si raději nerušeně v labině hraje s tím, co ho baví a pomáhá vyvinout látku, která zachrání dost lidí a vydělá majlant. Díky ní se dostane na sympozia a jednání po celém světě.
Beztak je to podobné i v jiných sférách lidské realizace.
I oblíbená učitelka v MŠ která svou práci "žere" v dobrém slova smyslu a denně se může "krmit" pozitivními ohlasy dětí i jejich rodin je daleko šťastnější než uštvaná a otrávená ředitelka a neměnila by ani s ní, ani s velvyslancem. Její práce má obrovskou hodnotu, pomáhá rozvíjet něco, co bude k užitku v budoucnu mnoha lidem. Pravděpodobně kamkoli ve svém okolí šlápne, má fůru lidí, kteří ji dobře přijímají a ještě v sedmdesáti když půjde k zubaři, kterého kdysi učila, bude radostně a dobře ošetřena.
Předchozí