Asi se všichni shodneme na tom, že výchova dítěte je (apoň na začátku jeho života, pak to může být naopak) pro rodiče obětˇ, snad nikdo si nevysvětluje pravdivé rčení o tom, že dítě je dar, prostě tak, že mu bude přinášet jen samé pozitivní a šťastné chvíle (někteří, podle mne zcela zbytečně,protože všechny tady jsme s tím obeznámeny, tady pořád ty hrůzy mateřství evokují).
Jde zde hlavně o to, kolik chce člověk v životě, která má jen jeden, získat a co je pro svou odměnu připraven podniknout a dát. Odměna oběť většinou mnohonásobně převyšuje, ale bez oběti ji nelze nijak získat.
Jistě, dnes má každý možnost volby a kdo to podstupovat nechce, nemusí.
Atleti obětují roky svého života tvrdému tréninku pro získání olympijské medaile, kterou dostanou jenom tři z nich. . V rodičovství jsou ve hře mnohem úžasnější a trvanlivější ceny a jsou při troše píle takřka jisté.
Jsou lidé, kteří svou odměnu nepoznají a těžit z ní nedokáží. Reptají na obtížný šutr v botě a nepoznají, že je to kus zlata.
Jsou ale i rodiče, kteří mají děti postižené a ti by defakto mohli si stěžovat a reklamovat. Kupodivu vidím, že většina z nich je šťastnější než výše jmenovaná skupina lidí. Radost jim přinášejí i drobné pokroky, to, jak se jejich dítě těší ze života a někdy prostě jenom to, že přežilo zdravotní krizi a je tu s nimi dál,je pro ně úžasné.
Myslím, že tak nějak to je.
Předchozí