Asi se všichni shodneme na tom, že výchova dítěte je (apoň na začátku jeho života, pak to může být naopak) pro rodiče obětˇ, snad nikdo si nevysvětluje pravdivé rčení o tom, že dítě je dar, prostě tak, že mu bude přinášet jen samé pozitivní a šťastné chvíle (někteří, podle mne zcela zbytečně,protože všechny tady jsme s tím obeznámeny, tady pořád ty hrůzy mateřství evokují).
Jde zde hlavně o to, kolik chce člověk v životě, která má jen jeden, získat a co je pro svou odměnu připraven podniknout a dát.
Atleti obětují roky svého života tvrdému tréninku pro získání olympijské medaile, kterou dostanou jenom tři z nich. . V rodičovství jsou ve hře mnohem úžasnější a trvanlivější ceny a při troše snahy a píle jsou takřka jisté.
Nejsou-li člověk, nebo rodina připraven k oběti třeba i ve chvíli, kdy se jim to nehodí, nepokusí-li se (v případě neúspěchu jsou zde záchranné sítě, možnosti pěstounství a jiné)už nikdy svou odměnu nepoznají. Vlastně zasáhli do svého osudu. Nebudou li úplně šťastni (jak můžeme vědět, jestli jsme prožili úplné štěstí pro nás určené?), mohou žehrat jen sami na sebe, protože všechno mohlo být úplně jinak.
Kdyby se babička rozhodla nemít moji tetu, ta by neseznámila svou sestru s úžasným mužským a naši by spolu spokojeně nežili už padesát let.
Předchozí