Přidat názor k článku Bude nás pět?

V ČR je zažitej průměr mít 2děti a dost, hodně to působí psychologicky. Já mám děti 3 a než se mi narodil Kubíček, tak jsem si myslela, jaká nebudeme výjimka. Ovšem v poslední době zjišťuju, jak se rozhlížím kolem, že dneska je takových rodin k mému úžasu poměrně dost.
Mimichodem my jsme o třetím dítěti uvažovali a říkali si, že uvidíme, zvažovali jsme finanční důvody a náročnost zvládnutí výchovy tří dětí, ale rozhodování jsme odložili na neurčito, s tím, že zatím nevíme a když tak, že někdy později. No a nakonec se nám přihodilo, totéž co vám a byli jsme dost překvapeni, ba zaskočeni a začali jsme se znovu probírat těma nedořešenýma otázkama. Já si taky nebyla zcela jistá, ale představa přerušení těhotenství ..., ne já jsem si to neuměla představit, já tuhle myšlenku nějak vnitřně zavrhovala od počátku. A tak jsem přemýšlela, jak to uděláme, jak se smáčknem v našem 3 pokojovém bytě (60čtver.metrech), jak v budeme jezdit v autě se 3ma sedačkama, jak budu chodit ověnčená děckama kolem kočáru z obou stran,jak to zvládnu celý den sama (když chlap jezdí po 18té z práce), jak je budu vodit do a ze školy, školky po kroužkách a doktorech (a to mě ještě děsila představa, co když to náhodou budou dvojčata).
Byla jsem z těch představ pěkně orosená, ale vnitřně jsem cítila, že se vlastně těším. Vždyť je to obrovský dar (dnes kdy mnoho párů nemůže počít). Neuměla jsem si to sice dost dobře představit, ale byla jsem rozhodnutá.
Dnes musím říct, že první půl rok byl docela drsnej, to jsem by la totálně zničená, klimbala jsem u každýho kojení, lítala všude spocená a většinou pozdě, ale zvládla. No a finančně to taky nějak jde, děcka mají věci po sobě, nemusí mít taky vše extra, stejně z toho vyrostou. Než půjdu do práce tak se uskromníme a pak budem řešit větší byt.
Do práce se taky už sice těším, doma je to furt stejný, a dokola ..., ale ty děti to umí vrátit (ten jejich bezstarosný úsměv mě vždy dostane), rozhodně vydržím. Až půjdu do práce tak to bude taky stereotyp, a do důchodu to se ještě hodně napracuju, rozhodně doba strávená na mateřské je vůči tomu zanedbatelná.
Být tebou neměla bych vůči zaměstnavateli výčitky, nebyl to tvůj záměr, ale situace je taková. Člověk by měl brát život jaký je a ne jaký by mohl být, kdyby...., kdyby...
Rozhodnutí je ovšem na tobě. Držím palce.
Já nelituji, dnes vím, že další děti již nechceme, ale když by se náhodou zadařilo, tak vím,že nás bude zkrátka víc.