Přidat názor k článku Studium při dětech

Abych pravdu řekla, nemám moc ráda věty typu:"určitě se to dá zvládnout, děti tím nijak netrpí apod.". Je to dle mého hodně individuální záležitost a negeneralizovala bych ji. Samozřejmě, pokud má dotyčná maminka takto ideální podmínky jako autorka(ne každá maminka má k dipozici hlídací babičky), nějak to určitě jde..Mám vlastní zkušenost, dítě jsme si naplánovali už na poslední ročník školy(ten se, pravda, trošku protáhl, zas taková pohodička to nebyla..)a nemyslím si, že by to syna negativně neovlivnilo. Když ho srovnám s druhým synem, který od narození vyrůstá v klidu venkova, mám na něj dostatek času, i když trošku pracuju i na mateřské , je daleko nevyrovnanější, hyperaktivnější, docela nám dává zabrat. A když si vzpomenu, jak jsem v těhotenství lítala po přednáškách, pak se s ním učila na zkoušky, pořád se snažila ekonomizovat čas(třeba jít s manželem oba jen tak se projít mi připadalo jako obrovská ztráta času, nedejbože aby syn spal, to už jsem viděla, co všechno můžu za tu dobu stihnout...Myslím, že nějakou souvislost to má a někdy si to docela vyčítám...Babičky jsem v tu dobu měla jen k částečné dispozici, obě ještě chodí do práce, dědové taky. Před nějakou dobou jsem uvažovala o dálkovém doktorátu, ale pak jsem si uvědomila, že je teď čas strávený s dětmi pro mě cenější, o víkendu raději pojedu na výlet, než abych je dala někomu na hlídání a psala a bádala, malí jsou jen jednou a společné zážitky jsou hodnotou na celý život! A pokračovat ve studiu můžu klidně až budou větší a nebudou nás už tolik potřebovat...