Přidat názor k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

Hezký!!!
Taky jsem mamka dvou holčiček. Mají od sebe 2,5 roku, ale tohle období - kojenec a zlobenec máme za sebou. Teď máme chytrou školkařku a paličatou umíněnou tříletku.

I já byla na panáka opouštěje dětské hřiště za rohem. Poňoukala jsem majitele stánku s novinami - dobrého kamaráda - ať rozšíří sortiment pro vydeptané matky. Buď tabletky euforínu nebo láhev medoviny s pidi kelímky. Jen na uvolnění křeče v obličeji, ne na opícu.
Miluji své děti, jako každá matička, ale někdy už mateřská láska pomalu dochází. Zejména tehdy, když ta starší hodinu jezdí na klouzajdě, ta mladší sebevražedně leze na tu největší prolejzačku SAMA, nechce pomoci, tak trpělivě dělám záchranu. V tom ta klouzačková volá, jedu hlavou napřed..... Dole pod ní binec, písek, sem tam kamen.... Matko vyber si - nechat spanout ze 2 metrů nebo vymáchat čumák a narzit hlavu.
Tak ječím: Anko, okamžitě si sedni, tak jezdit nebudeš... PROČ????
Veny, drž se a lez dolů! PROČ????
Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Chlap nikdy nepochopí.

Ale budeme vzpomínat, až jimi bude mlátit puberta, my budeme za senilní exóty, kteří jsou dobří jen na výdej kapesného a hotelový servis - jídlo, čisté prádlo, úklid.....

Tak na zdraví!