Přidat názor k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

A třikrát přes levé rameno odplivuji, modlíc se k mocné HA, ať nedá...běh s odhaleným prsem a blinkajícím kojencem za hyperaktivním zbojníkem mezi paneláky je naštěstí pro mně již dávnou minulostí...tyto životní radosti se plynule přelily v leckdy marné pokusy narvat do aktovky prvňáčka co největší množství požadovaných učebních pomůcek včetně svačiny, pití a bačkůrek...zatímco puboše zajímá, jestli si dám večer šíšu a v případě nutnosti qílící matku uklidňuje hlubokým hlasem z téměř dvoumetrové výšky - matko, klid, mejk pís, not vár...A jak to bude dál si ani netroufám odhadovat, no snad nám ty naše poklady aspoň trochu vrátěj, co jsme do nich pracně vložily...