Přidat názor k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

Moje první holče taky miluje houpačky, ale ještě víc ty klasické pro dva (kláda nebo tyč na každém konci sedadlo, v půli klády "držák", nevím jak se správně nazývají). To je teprve dřina. Když na hřišti vyčerpám všechny děti svolné se houpat, tak ještě zhruba půl hodiny posiluju já, než se moje dítě nechá přemluvit k jiné atrakci. Druhé se to naštěstí líbí taky moc, takže k podzimu už trochu druhý konec vyrovnává batole, těch deset kilčo dřinu zmírní. Jinak hřiště mám ráda, děti se mi tam sice zkoušejí taky zmrzačit, ale lepší než doma. V podstatě lepší než kdekoliv jinde, kde pro děti není přímo hlídání nebo bezpečný gumový stan.