Budu zase trochu rýpat, navíc se opakuju, ale vy fakt žijete ve světě, kde si sourozenci i v dospělosti jsou oporou a jsou rádi, že se mají?
Netvrdím, že takoví nejsou, ale když se tak podívám kolem sebe, tak vztahy mezi dospělými sourozenci zas až taková idyla nejsou. A v dětství často taky ne. :o)
Idylické představy inspirované četbou Káji Maříka jsou fajn, ale s realitou obvykle nemají nic společného.
A k dotazu, kdo zná někoho, kdo by litoval, že si nechal nechtěné dítě - moje matka toho lituje už čtyřiatřicet let.
Předchozí