Já očekávám, že se mé děti budou milovat, pokusím se je k tomu vést. I nás rodiče vždy vedli k tomu, že máme jeden druhého a jestli mě někdy někdo podržel, když mi bylo nejhůř, tak to byl mladší brácha... Počítám s tím, že se mohou nepohodnout (jako já momentálně s mladším bráchou
), ale doufám, že k sobě budou mít vždy blízko.
Nechápu rodiče jedináčků, co se obhajují tím, že jejich dítě nutně potřebuje nové lyže nebo VŠ a že by se muselo díky případnému sourozenci omezovat. Já pocházím z opravdu nuzných poměrů, ale kdybych nebyla blbá, studovat jsem mohla, alespoň při zaměstnání.
Každého věc, kolik dětí má, ale mám radši, když někdo natvrdo řekne - druhé dítě nemám, jelikož na to nemám nervy, nechci podruhé rodit, chci být nezávislá...cokoliv. Jen se nevymlouvat na potřeby prvorozeného.