Přidat názor k článku Bude nás pět?

Milado,
ty máš tu generalizaci jako strašáka, podle všeho. :o)
Nepsala jsem přece, že to tak NIKDY není, ale že v mém okolí to tak OBVYKLE nebývá.
Babička byla ze čtyř dětí, měli možná hezký vztah, ale 4x za rok si napsali (na Vánoce a na Velikonoce, k svátku a k narozeninám), viděli se max. 1x za rok dva, a to mluvím jen o sestře, s bratry se neviděla třeba taky deset let.
Matka má jednoho bratra, bydlí ve stejném městě, nevolají si, vidí se 2-3x za rok.
Mám sestru, sice nevlastní, ale taky jsme spolu víceméně vyrůstaly. Bydlí ve stejném městě a vídáme se asi tak se stejnou frekvencí. A není to o tom, že bych ji neměla ráda. Jen mi nechybí, je to úplně jiný člověk než já, nebudu přece dalších 50 let vyhledávat člověka, který je mi názorově, způsobem života, chováním naprosto cizí jen proto, že jsem jí kdysi kuchala medvídka a splachovala panenky do záchoda.
Přijde mi to prostě divný, jako teorie, která by měla fungovat, protože to někde psali v novinách, ale podle mého názoru je to úplně jinak.
Opakuji se - přátelé jsou ta rodina, kterou si vybíráme, jsou to lidé, se kterými nás něco spojuje, máme něco společného a vybrali jsme si to sami, nevybrali to za nás rodiče.
Já vídám své přátele podstatně častěji než rodinné příslušníky a mám dojem, že to tak má kolem mne většina lidí.