Přidat názor k článku Bude nás pět?

Pokusím se formulovat to, co cítím pod tím propagováním VLASTNÍ RODINY.
Majetnictví a strach, to především. Jakási iluzorní jistota, že krev není voda. Ten člověk je přece MŮJ (otec, matka, bratr, sestra...), patří mi, protože jsme z jedné krve. Takový Capuletovský motiv. :o)
Strach otevřít se světu za hranicemi rodiny, která je "moje", která mi byla dána a je to moje jistota. Ona přece musí, musí mne brát takového, jaký jsem, zatímco cizí lidé jsou zlí a mohli by mi ublížit.
Možná je to do jisté míry archetypální chování, ale v podmínkách, které už dávno nejsou na tohle pojetí soudržnosti koncipovány. Dnes nikdo nezemře, když opustí rodinu/klan, nemusí být zavržen a vyobcován.
Co je doma, to se počítá. Je to MOJE.
Logiku to má, ale vychází z pocitů, který jsou mi naprosto cizí a vzdálený.