Monty, my se taky nakonec stýkáme spíš s rodinou. Manžel strávil značnou část prázdnin u babičky se svou ségrou a bratrancem, blbnuli po lese, hráli formule a monopoly. Vídáme se sice méně často - bydlíme 200 km od sebe, ale máme se docela rádi a docela rádi hodíme pokec. Bráchova manželka má dvě ségry; jako mamina dvou malých holek se stýká s oběma - jedna jí dost často holky pohlídá, tu starší třeba vezme někam na nějakou akci apod., ta druhá má holčinu o měsíc mladší než je ta starší holčička - děvčata jsou skoro jako dvojčata, nedají na sebe dopustit. Ačkoliv všichni mají své známé neodvislé od rodiny, stejně se rádi vídají a tráví spolu fůru času. A vypomáhají si i tím zmiňovaným ručením.
Sami máme jedináčka, ale nemá to nic dělat s přesvědčením o sourozenectví - každopádně "dát" dítěti sourozence je dobrá investice - i kdyby to bylo těch 50 na 50.
Předchozí