Přidat názor k článku Bude nás pět?

Já v podstatě souhlasím s tím, že bych se jako matka (a otec) dětí měla snažit vidět věci reálně, tj. mám-li pocit, že s jedním dítětem zvládám tak tak tak, už si nepořizuju druhé dítě s automatickým předpokladem "no však máma vypomůže" - to by bylo hodně sobecké. Přesně tím se řídím, a jsem černá ovce rodiny, protože máme jedináčka...

Na druhou stranu při pohledu do historie - dřív bylo úplně normální spousta věcí, které dnes v životě chybí. Třeba už jen to, že dřív táta (zpravidla) pracoval doma - děti viděly, jak je šikovný a vážily si ho, na druhou stranu on čas od času měl možnost věnovat dětem čas - nejmenšímu vyřezal ze dřeva hračku, nejstaršího učil řemeslo... Nebo velké rodiny s více generacemi, s tím, že hlavní slovo měl "staršina", tedy nemuselo být pravidlem, že by se dospělé děti vzepřely vůli rodičů a vznikaly tak hádky. Více generací pod jednou střechou - vždycky se našel někdo, kdo měl volné ruce, když maminka potřebovala honem něco zamíchat apod. Co je správné, co je lepší a co horší, co z toho chybí a u čeho je lepší, že už to není, to je věcí spíš pro odborníky než pro laiky. Laici totiž nemusí vidět všechny souvislosti...