Přidat názor k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

Fakt sem se pobavila, mám to samé v bleděmodrém, akorát, že na houpačku si vzpomene, zrovna když tam někdo je, tak jí hodinu vysvětluji, že na ní může až se chlapeček/holčička dohoupá, a oni se houpají a houpají a mě už fakt někdy tečou nervíky a pak už tam mám svůj důlek také stojím a houpu a houpu a střídavě odbíhám ke kočáru, kde se sukuje druhý raubíř, protože když nejezdím nebo nehoupu tak se prostě nespí. Takže večer až už je klid si otevřu jedno nealko pivo a je mě fajn. Alko nemůžu kojím, ale někdy bych si taky šlehla tzv. do žil. A co se týká toho tlachání maminek, tak si ráda zdrbnu, ale někdy je toho na mě moc, toho jak kdo kaká a co papá a jestli je to takový nebo makový, už mě to někdy fakt nebaví, zvlášť, když se každý ptá stokrát a další příchozí zase, tak si připadnu jak zaseklý magič, navíc u toho prvního dítěte to ještě jde, ale jak už máte druhé jistě mi dáte za pravdu, že je to pořád to samé a tak někdy prchám. Mateřství je krásná věc, ale někdy je to také pěkný blbákov.