Ani já nejsem otrokem přání a výmyslů svého dítěte, za prvé nechci, za druhé i kdybych chtěla, nemůžu.
Ale nějak si neumím představit, že bych něco vytvořila na povel
Znám to moc dobře z nemocnice, kdy byla potřeba moč na rozbor. Dostala jsem kalíšek, vypila jsem celou láhev velké Dobré vody a nic, prostě nic, zhruba po 45 minutách jsem donesla kalíšek s pár kapkami a slovy "Stačí to". Jen co jsem kalíšek předala a mohla jít po svých, byla potřeba akutní. Díky tomu nějak chápu, že potřeba je potřeba a nejde to povel.
Třeba manžel je z domova "vycvičený", že než se odchází z domu (na nákup, do kina...), jde na záchod a vážně "něco" udělá. Já zase tohle neznám, jdu, když cítím, že je potřeba