Přidat názor k článku Nejlepší plena? Věčně suchá.

když jedu s miminem autem a začne ječet protože něco, holt na něj mluvím a vysvětluji, proč nemůžu zastavit, a kdy už tam budeme a co uděláme pak. Ale fakt nemůžu ve 130 km/hod na první kvíknutí stavět. I miminko musí počkat a musí se naučit uspokojení svých potřeb odkládat. Zrovna tak, jako v autě, to dělám i v šátku - v šátku je jednak pro své potěšení a potřebu, ale i pro moji potřebu něco udělat. Když už v šátku být nechce, ale já ho ještě v šátku potřebuji mít, musí to dítě vzít na vědomí a přizpůsobit se tomu a splnění svojí potřeby odložit (nepočítám, když se chce dítěti kajdit - to mu, je-li možno - vyhovím. V autě ne, to musí udělat do plínky, ale zastavím při nejbližší možné příležitosti a přebalím či nakrmím).

Autem jezdím hodně, často a daleko, takže děti potřebuji mít na jízdu "vycvičené". Ale samozřejmě se i já snažím dobu jízdy přizpůsobit jejich rytmu, abych jela třeba v době útlumu.