Mám 2 děti, 2letou dcerku a 3 měsíčního kloučka.
Pro oba jsem zvolila látkovky. Adélku jsem "jen" přebalovala a cca od 1 roku jí nabízela nočník v době, kdy se mi zdálo, že by mohla čůrat. Seděla bez problémů, když se jí chtělo, vykonala potřebu. Dneska už je bez plínek, ale zdaleka ne ještě bez nehod, ohlásí tak asi polovinu, zbytek odchytím já (prostě vidím, jak přešlapuje a kříží nožičky
no a někdy to chytnou tepláky, nikdo není dokonalý. Jenom se mi už nechtělo, aby běhala v plínkách, podle mne je to pro chodící a pohyblivé dítě nepohodlné. Je mi vcelku jedno, jestli peru pleny nebo tepláky.
Se synem "praktikujeme" BKM a je to prima. On opravdu dává zřetelně najevo, že se mu chce. Vydrží signalizovat celkem dlouho (1-2 minuty, s kaděním i déle). Do plínek skoro nekakaá (pokud nejedeme autem nebo nejsme někde, kde se mu nemůžu věnovat), čůrání "chytíme" tak půlku. Prima ale je, že jsem se naučila mu rozumět a můžu ho přebalit hned, že není v mokré nebo pokakané plíně.
A musím říci, že nejkrásnější na tom opravdu je, že svému 3 měsíčnímu synkovi rozumím mnohem víc, než jsem v té době rozuměla dceři. Naučila jsem se na něj víc soustředit, udržovat v hlavě jak se má, jak se tváří, jak se projevuje...
Myslím, že se to musí zažít, těžko to popisovat. Rozhodně doporučuju každému.
Jinak tvrzení, že "bych nedělala nic jiného, než sledovala, jestli se mu chce/nechce"... není úplně pravdivé, stihnout se toho dá i tak dost.
K BKM mě motivoval i vlastní zážitek - asi před rokem mě hospitalizovali s úporným průjmem a protože jsem omdlévala, dostala jsem na noc plenu, abych "nemusela" chodit na záchod. Ta plena ten průjem vyléčila, představa, že si nadělám do kalhot byla prostě strašná. Tak proč něco podobného dělat vlastním dětem.