Zjišťuji, že ve světě, kde je milion problémů, z toho stejný počet problémů týkajících se rodičovství a podobný počet problémů týkajících se zdravotnictví, si začínám připadat trochu nesvá v kolektivu, kde se ob den řešej porody.
Jakkoliv jsem nakloněna demokracii a volbě, vyrazil mně ekzém při představě filozofického rozboru klystýrních praktik, které se jistě v diskusi objeví.
Teď jde o to, jestli náhodou nejsem divná já.
Tak se ptám, jak dlouho trvá u normální ženy enormní zájem o porod, ve světě, kde je válka, automobilismus, žloutenka, šikana, drogy, nudné učitelky, trestně stíhaná představitelka hospice, která proti zákonu ulevila umírajícímu....a mnoho dalších věcí.
Já mám od porodu 3 roky a tohle téma je pro mě ehm vyprázdněné, česky řečeno začíná mě s*át.