"NE!!". Nemusíte si do sebe nechat napíchat, co se komu zamane. První dítě jsem porodila v Brně-Bohunicích. Když to zkrátím - po nějakém čase přišel mladej doktor a řekl - ten porod nepostupuje, zastavíme kontrakce, dáme vás na pokoj a zítra to spustíme. Ŕekla jsem "ne". Přišel za nějakou dobu a prohlásil "Budete unavená, ještě nás budete prosit". "Nebudu". "Na porodním sále celou noc zůstat nemůžete" (podotýkám, NIKDO další nerodil, byl to rok 1999, nejvetší pokles porodnosti, byla jsem tam sama
) )- odpoveď " Dejte me kam chcete, ale nic se zastavovat nebude". Doktor už nepřišel, nechali mě být, a asi za 3 hodiny dítko v pohodě, bez nástřihu na světě. S dalšíma dětma jsem šla už na Obilňák, ale taky jsem si nenechala nic diktovat. A taky mi tam zachránili život, protože po naprosto pohodovém, rychlém porodu bez poranění, i po normálním porození placenty, jsem začala tak náhle a rychle krvácet, že jsem za necelé 3 minuty ze stavu poporodní euforie byla v bezvědomí na sále. Takže se přidávám k Marii a dalším odpůrkyním domácích porodů.