Reaguji na clanek, ktery lici komplikace spojene s porodem, ktery by skoncil tragedii, kdyby se neodehraval v porodnici. Ja sama mam doma 9ti mesicni dite a s myslenkou rodit doma jsem si hodne dlouho pohravala - ziji navic v Anglii a vsechny sestry se me snazili presvedcit, abych zustala na porod doma, ze to zvladnem (Anglie chce mit do roku 2010 alespon 35 procent porodu vedenych doma, proto temer ten natlak). No, ale jsem srab a i kdyz vsechny testy probihali v naprostem poradku, ja neprenasela, Kubik nebyl ani male ani velike miminko, ja vysoka, sportovne zalozena mlada holka, vsechno bylo nakonec jinak, nez jsem si predstavovala... Praskla mi voda, jeli jsme do porodnice, natocili mi monitor a pak zacal srumec - polohovani, malemu se ztraceli ozvy s kazdou kontrakci... Nakonec nasli polohu, ve ktere se malemu v brisku darilo dobre a porod postupoval - z monitoru me uz do porodu nesundali (32 hodin) a byla jsem pod neustalou kontrolou s tim, ze kdyz se malemu nebude dal moc darit, jdu na cisare. Nakonec se Kuba narodil normalne a jsem za to rada, ale mel snuru kolem krku a pod raminkem. Kdybych zustala doma a nezjistilo se, ze Kubovi se snura utahuje pri kontrakcich, tak by me nepolohovali a nechci domyslet, jak by to dopadlo. Kuba je zdrave miminko, ktere melo jen trapeni s ekzemem, ale i to jsme vyresili, nasla jsem tady super kosmetiku Graham Natural Alternatvies, ktera ekzem vylecila. Proto dnes rikam - porod doma zni lakave, je pro ty odvaznejsi, ale musi se pocitat s tim, ze to nepujde podle planu a nebude mozna cas zavolat zachranku... Pak musi byt clovek pripraven na to, najit v sobe dost sili, aby mohl jit zivotem dal... Katka
Předchozí