Promiň, ale nesouhlasím, že mě "domorodky" nenabádají k porodu doma. Když popisují svoje důvody, proč rodit doma a ne v nemocnici (nezájem doktorů, medikace, hadičky, trubičky, nedejbože monitory, popřípadě krutý a nevyžádaný císařský řez), je to jako by mi říkaly: je to tam strašný, vykrvácíš, umřeš.
Ilono, ty taky promiň, ale jsi snad nesvéprávná nebo natolik neschopná samostatného rozhodování, že tě tohle tak fatálně ovlivní? Já taky rodím v porodnici, přesto jsem schopná vnímat a přijímat názory a informace jiných jen jako PODKLADY pro své vlastní rozhodnutí.
Když to srovnám - rozhoduješ se třeba jen v rámci porodnic, vybíráš do které půjdeš porodit. Opravdu, pokud si přečteš několik negativních ohlasů na porodnici XY (a kromě toho třeba stejný počet pozitivních), bude to pro tebe natolik návodné, že už o ní dál uvažovat nebudeš? Já teda spíš porovnám ty kladné a záporné, počtu si třeba na Aperiu, co o sobě ta porodnice tvrdí sama, a pokud mě vyhodnocení těchto informací vyloženě neodradí předem, půjdu se do porodnice XY ještě sama podívat, abych posoudila, jak na mě působí.
Doprčic, všichni jsme přece dospělí, svéprávní lidé, zodpovídáme (nebo se chystáme zodpovídat) i za své děti, tak snad jsme schopni přijímat informace od jiných a sami je nějak zpracovávat, ne?
Mimochodem - mnohem více odstrašující od porodu v porodnici, než jakýkoli názor jakékoli domarodky, mi přišel nedávný článek tady na Rodině, pocházející z pera jakési doktorky (byť zahraniční), která ty zde hojně kritizované rutinní postupy uváděla, jako samozřejmost a nutnost přijmout.
Předchozí