Přidat názor k článku Jak by to ani James Herriot nenapsal

Jsou to radosti,ta zvířátka My máme jenom jedno.Dá se říct,že poloviční,možná ani to ne.Naše fenka krysaříka važí 2 a půl kila.A i ona už při vjezdu na parkoviště před veterinou sklápí uši i ocas a snaží se zbarvit svoji srst stejně,jako jsou potahy v autě,jen aby nebyla vidět.Když po ní natahuju ruce(na zavolání samosebou neslyší,je přeci na půdě nepřítele)lehá si na záda a třeští oči.V čekárně sedí,klepe se a vyděšeně koulí obrovskýma lesklýma očima.U doktora pak jakoby měla nějakou svalovou křeč,je úplně ztuhlá a řekla bych,že jí kolikrát moc nechybí k počurání se.Při injekci teda ani nepípne,asi ze strachu,že by dostala přidáno.Po zaplacení,odchodu a jízdou autem domů leží na koberečku a dělá,že nás nezná.Doma ještě tak dvě hodinky "trucuje" než přijde s hračkou a vezme nás na milost.