Libik: no ja, kdyz rodim, tak zavru voci a nedivam se, dokavad to neprejde :D
Vazne: asi bych mozna taky rada vypravela ´co ja, kdyz tenkrat´ ale vzdycky si vzpomenu na babinku a radsi mlcim.
Kdyz bych mela jeste dneska mit mimino, jako ze uz s tim nepocitam, asi bych v pripade, ze vsechno bude OK, na poseste nasla odvahu slehnout doma.
Jinak jsem ji nemela ani jednou, prvni porod byl jeste zcela v totalitnim taktu, byt hned se dvema ´alternativnimi´ vystrelky soucasne (otec u porodu, rooming in), posledni v porovnani s prvnim mnohem humannejsi, ale stale stejna pisnicka o nutnosti rodit proti gravitaci, diskuse o tom, ze ´my to vzdycky delame tak a vy tady najednou chcete takhle´ atd blablabla. Uz jsem schopna si zaridit, aby mimino nikdo nikam nenosil a prilozit si ho umim i sama, ale kazi to naladu, porad se s nejakym prudicem muset dohadovat.
Byla jsem u porodu doma ve Svedsku, ucastnila jsem se vlastne uplne vseho vcetne prvnich dvou tydnu sestinedeli, byla to nadhera a vim, ze to jde a neni to zadny hazard.
Zazila jsem, ze moje mimino melo pupecnik trikrat kolem krku, byla jsem od zacatku porodu v porodnici, vysetrovali me vsim moznym a porad, ale tohoto si nejak nevsimli, az kdyz uz bylo na SC pozde, syna krisili, mel ne uplne dobrou prognozu, nastesti je v poradku.
Zazila jsem, ze me prisel zkouknout pan doktor a pravil zovialne: ´DEJTE JI OXIK, NA PRIPRAVNE JSOU DALSI TRI´a posledne me uplne dodelalo, kdyz ke mne bez varovani a predstaveni nabehl jakysi sotva ochmyreny jinoch, rka: "Tak co, MAMINKO, jak nam to jde." Jak sem rodila, tak mu povidam, ze pokud vim, nejsem jeho maminka a ze jsem to s nim nikdy nedelala, tak nemuzu posoudit, jak nam to jde a at me priste oslovuje pani doktorko, protoze na rozdil od nej mam doktorat. Muz se za me stydel a ten jinoch mi pak napsal do porodopisu "nespolupracujici rodicka". Takze myslim, ze maji kluci co zlepsovat.
Napadlo me, ze zenske mozna maji potrebu resit porody, dokavad maji potreu rodit :). Ale to je jen momentalni napad :).
Předchozí