Já bych nebyla s odsudkem tak příkrá. Mám kolem sebe taky pár takových případů, kdy rodiče dětem místo kufříku do výtvarky (do 1. třídy) dají synovi krabici od bot, ale doma je super nejnovější Playstation, jejich dítě jogurty nejí, ale u nás zbaští 4 během dvouhodinové návštěvy a dorazí se třema rohlíkama :o)
Problém je v tom, že oba rodiče jsou sami z rozvrácených rodin, kde muselo být vždycky na cigarety a na pivo a zájmy dětí byly až na posledním místě. Pamatuju si je oba, když byli malí - chodili odrbaní, ušmudlaní, hladoví tak tak, že udělali učňák.
Myslím, že je u nich potřeba považovat za úspěch, že své dítě nebijí, že chodí v rámci možností čisté, najezené (tatranka je taky jídlo), že s ním chodí k lékaři.
Sami nic lepšího nezažili, takže se teď snaží jak umějí.
A s tou kamarádkou vysokoškolačkou - zavání mi to klinickou depresí, možná potřebovala spíš odborníka než kritické (i když v dobrém myšlené) poznámky.
Předchozí