Přidat názor k článku Jak by to ani James Herriot nenapsal

Moc děkuji za článek....jsem doma sama a řezala jsem se u čtení tak nahlas,že asi sousedé začnou pochybovat o mém zdravém rozumu :o))).Slzy smíchu tečou ještě teď proudem.Jelikož máme dvě psí dámy (čivavu a trpasličí pudlici) taky u nás nebývá nouze o zážitky. Hlavně pudlice je kvítko z čertovy zahrádky.Právě včera ,,pánečkovi"(vášnivému rybáři) sežrala skoro polovinu zásob krmení na ryby.Dostala vyhubováno,asi hodinku se kála v pelíšku a pak se přišla omluvit a udobřit.Kdo má psa,dovede si představit ty nádherné provinilé pohledy,koulení očima s typickým klopením hlavy.Byla vzána na milost,ale její touha stále něco lovit je neutišitelná a brzy bude zase lítat v nějakém průšvihu.
Nedávno jsem šla s oběmi na veterinu a samozřejmě vzala i svého nejmladšího potomka(2,5roku).Cestou jsem telefonovala s kamarádkou(taky pejskařkou) a po mé informaci,že jsem na cestě na veterinu,se otázala:,,Šimimu něco je?"Tím myslela synka.Takže jak vidno,někdy mezi těmi zvířátky a našimi dětmi není takový rozlíl( lumpárny dělají všichni).....máme je rádi všechny a ony to ty potvůrky moc dobře ví.