moje řeč
Můj syn teda doma baští normálně, kamarádčina dcera ne, když jí spolu, tak toho i ona sní, že kamarádka nestíhá. Příklady táhnou.
Na druhou stranu můj zážitek:
byli jsme se synem na pískovišti, já plnou tašku jídla i pamlsků, nic nechtěl. Vedle nás si přisedla maminka, vyndala buchtu a střídavě krmila své dva chlapečky. Já to zaregistrovala jen koutkem oka, než jsem si všimla, že mé nebohé hladové dítě se s nebeským klidem taky postavilo do fronty. A maminka ho zahrnula do krmícího procesu. No v životě jsem se tak nestyděla
. Omluvila jsem se jí, ona, že je to v pohodě (já teda taky podělím i cizí děti v dohledu). Dětičky dojedly, hrály si, maminka vyndala bonbonky a náš hladoveček zase vstal a šel stát frontu. Na naše bonbonky nereagoval. Prostě cizí líp chutná. Ale hlavní je, že poděkoval