Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Taky je třeba dost zajímavé, že se v článku hovoří o tom, jak jedni jsou ti lepší, protože nemají lásku k penězům, a ti druzí, co šetří na dítěti i na sobě, protože TAK milují peníze. A do které skupinky spadám já, když fakt peněz není nazbyt, na nepovinná očkování opravdu nezbývá - ne že bych nechtěla, ale nemůžu - ale snažím se, aby dítě chodilo čisté, mělo fajn pomůcky do školy (batoh z Topgalu, kufřík s autem apod.), zaplatili jsme patnáct tisíc za vysokou plně dřevěnou postel, aby v našem panelákovém bytě zbylo místo na železniční panel, po kterém syn přímo chronicky touží...
Je zvláštní, jak autorka hlásá, že láska k dítěti se nemá poměřovat penězi, a nějak jí uniká, že sama tu lásku těmi penězi měří obzvlášť.
Ne, že bych eventuelně souhlasila, kdyby v chladném bytě dítě pobíhalo ve spodním prádle, PROTOŽE MAMINKA TAK ŠETŘÍ, ale jak sakra může pisatelka vědět, že to je zrovna takhle? Můj syn je pravda dítě neprůměrné, takže není měřítkem (já si nedám pokoj, zas možná narazím ), nicméně jeho zdravotně psychický stav vyvolává občas podobné "potíže" jako pisatelka zhusta kritizuje. Např. odmítá se obléknout a běhá po bytě v tílku, protože to dá moc práce; občas sní jen tatranku, protože v danou chvíli cokoliv jiného odmítne (nám rodičům) - a na druhou stranu u autoritativní babičky, která se s ním tzv. "vůbec nebaví", sní i nenáviděné jogurty a kakao, které doma roky odmítal. Nejde ani o rozmazlenost, ani o zanedbávání, ale o projev nemoci. Perlička: nemoc se prokázala v deseti letech, takže do té doby si taky "kdokoliv mohl myslet cokoliv". Autorka hlásá různé idee, přitom nebere v úvahu spoustu možných vysvětlení.