Říkáš: "Já už jí mám asi uloženou osudem jako trest… I když nevím za co." Trest to asi nebude, spíš to znamená, že tento problém ještě nemáš zpracovaný. Proto se stále musíš "dívat". Možná ti bylo přece jen líto, že ti rodiče nemohou koupit věci po kterých jsi toužila. Ty jsi ale hodná dcera, viděla jsi, že se snaží a nechtěla jsi je zarmoutit, proto jsi tyto pocity v sobě skryla.
Neříkám, že to tak je. Je to první možnost, která mě napadla, může v tom být i něco jiného a spousta dalších věcí.
A co se týká současné situace, chování jiných rodičů k jejich dětem příliš ovlivnit nemůžeš. Ale mohla bys být hodná teta