Přidat názor k článku Tak trochu jiné maminky

Mirko,

No jasně – to je přece úplně normální.
Vcelku s tebou souhlasím, ale s tím „neprůměrným dítětem“ (viz výše) - nebudu to zpochybňovat a respektuju Vaší situaci, ale příklady zde uvedené mi připadají velmi nevinné.
Náš syn si včera v Hypernově usmyslel, že bude jezdit po obchodě na tom malém dětském vozíku. Tak si tam svištěl, vozík ho nějak neudržel – ani nevím, jak to přesně bylo, dalších pár metrů jel po břiše, skončil pod bednou banánů… a takový věci máme na denním pořádku. Zlobí někdy tak, že to nemá obdoby. Mohla bych ho na místě seřezat, hodinu řvát… a najednou mi blesklo hlavou, že se nebudu ztrapňovat a normálně jsem se k němu přestala hlásit.
No a jinak se s ním nepářu. Nechceš jíst, tak nejez. Žádný náhradní řešení v podobě tatranek se u nás neprovozuje. Vždyť ty děti neumřou. Odmítá se Vám obléknout? Tak to je u nás na denním pořádku i s hysterickým záchvatem. Někdy zlobí tak, že ho sama vystrčím na balkón, na chalupě ho třeba hodím do sněhu, aby se trochu zchladil. Jo, jo, já bych mohla vyprávět… a přesto si myslím, že moje dítě není „JINÉ“, jenom jaksi „ŽIVĚJŠÍ“

No, ještě že nemáme za sousedku autorku tohoto článku – to už bych byla na webu jak nějaký odstrašující příklad. Jako ty ostatní matky čarodějnice, které na ni „vystrkují rohy ze všech stran“ – tahle formulace mě teda dostala.